Údolí V čertovinách

Před dávnými časy šel jistý hradišťský švec na houby. V místech, kde se říká "V Čertovinách", potkal Ďábla. Změřili se od hlavy k patě a prohlíželi se nepříliš zdvořile. Po chvilce pravil smolou a sírou vonící čert: "Co jsi zač?" – "Švec jsem, pane čerte!" – "Propadl jsi peklu, ale ušiješ-li mi dobré boty, pustím tě!" – "S největší radostí," odvětil švec. Změřil čertova kopyta a slíbil, že v sobotu bude obudv hotova. "Však to nebudu žádat zadarmo," pravilo čertisko. Ve smluvený den nesl švec boty do Čertovin, kde byl satanem již netrpělivě očekáván, tento zkusiv je, pochválil práci: "Říznou mi sekačky, ševče! Dobře šiješ"" – "Jen jestli budeš také dobře platit," mínil tento. Když se čert k vyrovnání účtu neměl, pustili se do křížku a rvali se prý po celý rok tak úporně, až vyváleli ono údolí, které bylo odtud nazváno Čertovinou. Švec však za robotu ničeho nedostal a odpelášil s nepořízenou.

Mnichovohradišťské báchorky, zpracováno podle zápisů Josefa Nevyhoštěného