Jan Žižka a Husité

Proč husité nedobyli hrad Bezděz

Husitská revoluce je nepřehlédnutelným fenoménem nejenom českých, ale i evropských dějin pozdního středověku. Husitství vyplňuje v českých dějinách více než jedno století a lze ho vymezit letopočty 1371 až 1485. V roce 1371 se pravděpodobně narodil mistr Jan Hus, který stál v čele univerzitních mistrů, snažících se o radikální reformu tehdejší církve nacházející se v hluboké krizi. Husitská epocha pak vrcholí v roce 1485, kdy byl na sněmu v Kutné Hoře vyhlášen tzv. Kutnohorský náboženský mír, kterým byla završena česká reformace.

Husité sami sebe nazývali "věrnými" (tj. správně věřícími) Čechy nebo božími bojovníky. Označení husité bylo původně chápáno pejorativně, užívali ho jejich protivníci, kteří je považovali za kacíře. Později se ujalo v neutrálním významu, vedle označení kališníci či utrakvisté.

Po vítězné bitvě u Ústí nad Labem v roce 1426, kdy husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova porazili třetí křížovou výpravu, táhly jejich voje přes Českolipsko. Husité vyplenili Mimoň, město Lipé (dnešní Českou Lípu – ta se pak stala pevnou oporou husitů v severních Čechách) a oblehli hrad Bezděz, který byl v držení katolického pána Jana z Michalovic. Bezděz sice nedobyli, ale vyplenili okolní obce a městečka. V blízkém sousedství Doks tehdy zanikly osady Hákov, Myšlín a Záboří. A k této době se také vztahuje pověst o tajné chodbě, která vede z Bezdězu do Bělé pod Bezdězem a také do Doks. Podle pověsti se husitům díky této tajné chodbě nepodařilo obránce hradu Bezdězu vyhladovět a hrad dobýt. Husité vzdali obléhání v okamžiku, když už sami neměli pomalu co jíst, ale na hradě se obránci zjevně veselili na bohaté hostině. Vrcholem všeho pak bylo, když do ležení vyhladovělých obléhatelů spustili obránci z hradu vak s čerstvě upečeným divočákem. Výraz husitského vojáka výstižně vyjadřuje náladu, jež poté zavládla v jejich táboře.